Dílna vysokého tisku: od sazby z kovových liter po hloubku otisku v papíru
Vysoký tisk je řemeslo, ve kterém je tisknoucí prvek fyzicky vyšší než jeho okolí. Všechno ostatní — kasy, sazítko, šponky, zamykací klínky, válce, papír i tlak lisu — slouží jedinému cíli: aby se obarvený povrch litery dotkl papíru přesně tak, jak má, a ani o setinu milimetru jinak.
Tyto stránky shromažďují postupy a úvahy, které v dílně provázejí cestu od prázdné sazečské kasy k hotovému archu a zpět k rozmetané sazbě.
- Kasy, litery a sazítko
- Šponky a výplňkový materiál
- Zamykání formy do rámu
- Tyglový a plochý lis
- Soutisk a přípravka
- Barva a její rozválení
- Tlak a hloubka otisku
- Papír pro vysoký tisk
- Tisk na několik průchodů
- Rozmetání a péče o litery
Sazečské kasy, litery a práce se sazítkem
Kasa je mělká zásuvka rozdělená na přihrádky nestejné velikosti. Rozvržení není náhodné: nejčastější písmena leží blízko u ruky a mají největší prostor, zatímco vzácné znaky a interpunkce se tísní na okrajích. Kdo si toto rozvržení osvojí, sází podle hmatu a oči si šetří na kontrolu řádku.
Kovová litera je hranolek s obrazem písmene na horní ploše. Kromě obrazu na ní čteme několik věcí, které o sazbě rozhodují: kuželku, tedy výšku těla, jež určuje stupeň písma; šířku, která se liší znak od znaku; a signaturu — drážku na boční straně, díky níž sazeč pozná, že litera leží správnou stranou nahoru. Písmová výška, tedy vzdálenost od nohy k obrazu, musí být v celé sazbě totožná; jediná litera z jiné garnitury s odlišnou výškou se na otisku ohlásí buď nadměrným tlakem, nebo vynechávkou.
Litery se skládají do sazítka, kovového pravítka s nastavitelnou zarážkou. Sazba postupuje zprava doleva a obraz písmene je vzhůru nohama — čtení sazby v sazítku je tedy dovednost sama o sobě. Řádek se vyrovnává mezerovým materiálem tak, aby v sazítku držel pevně, ale nesvíral se: příliš volný řádek se při přenášení rozsype, příliš těsný vytlačí sousední řádky vzhůru.
Na co si dát pozor u nové kasy
- Ověřit, zda všechny litery pocházejí z jedné garnitury a mají shodnou písmovou výšku.
- Zkontrolovat, jestli se v přihrádkách nemísí podobné znaky — nula a velké O, jednička a malé l.
- Prohlédnout obrazy písmen proti světlu a vyřadit kusy s otlučenou hranou.
- Zjistit, zda ke garnituře patří dostatek mezerového materiálu ve všech tloušťkách.
- Vysypat z přihrádek zbytky staré barvy a prachu, které se lepí na nohy liter.
- Poznamenat si, které stupně a řezy v kase chybí, dřív než se začne sázet delší text.
Šponky, výplňkový materiál a zamykání formy
Všechno, co v sazbě netiskne, musí být přesto přítomné. Prázdné místo v tiskové formě není nic — je to materiál, který je jen dostatečně nízký, aby se ho barva a papír nedotkly. Mezerový a výplňkový materiál drží sazbu pohromadě a zároveň jí dává rytmus.
Šponky jsou tenké kovové proužky vkládané mezi řádky. Určují proklad, tedy rozestup řádků nad rámec kuželky písma. Sazba bez šponek působí hutně a v delším textu se hůř čte; naopak nadbytek prokladu rozpadá odstavec na jednotlivé pruhy. Šponky se v jednom sloupci nemají míchat v různých tloušťkách, pokud k tomu není důvod — nepravidelný proklad je na otisku vidět okamžitě.
Větší plochy vyplňuje slepý materiál: kvadráty, výplňkové bloky a kovové nebo dřevěné kusy, které zaplňují okraje formy až k rámu. Jejich úkol je mechanický. Musí být přesné, aby se sazba při zamykání nekřivila, a musí být znatelně nižší než písmová výška, jinak se otisknou jako nechtěná šedá plocha.
Zamykání formy je okamžik, kdy se z volné sazby stává pevný celek. Sazba se přenese na desku, obloží výplňkovým materiálem a uzavře do rámu pomocí klínů nebo zámků. Tlak se přivádí ze dvou kolmých směrů a postupně, po malých krocích, střídavě z obou stran. Utáhnout jednu stranu naráz znamená vytlačit řádky do oblouku.
Zkouška před vložením do stroje
- Přejet dlaní po povrchu formy — žádná litera nesmí vyčnívat ani zapadat.
- Nadzvednout uzavřený rám o několik centimetrů nad deskou a poslouchat, zda něco nepovolí.
- Zkontrolovat, že klíny tlačí proti pevné straně rámu, ne proti sobě.
- Ověřit kolmost sloupců podle hrany rámu, ne podle oka.
- Prohlédnout okraje sazby, zda mezi řádky nezůstala vysunutá šponka.
- Povolit a znovu utáhnout, pokud se forma při zkoušce byť jen nepatrně pohnula.
Tyglový lis
U tyglového, tedy příklopového lisu se proti sobě setkávají dvě rovné plochy: forma na desce a tygl s upnutým papírem. Tlak působí naráz na celý arch. Konstrukce je jednoduchá, stroj snese malé náklady a rychlé přestavování, a proto se hodí pro drobné práce, kde se často mění formát.
Nevýhoda plyne ze stejné vlastnosti. Protože se celá plocha tiskne v jediném okamžiku, musí být tlak rozdělen rovnoměrně po celé formě. Velká plná plocha spolu s jemným textem na jednom archu je pro tygl náročná úloha — buď je plocha nedotištěná, nebo text prorazí papír.
Pro tygl proto platí zásada, že se sazba raději rozdělí do více průchodů, než aby se stroj nutil zvládnout příliš odlišné prvky současně.
Plochý lis
U plochého, válcového lisu leží forma na pohyblivém loži a papír je nesen válcem, který se po ní odvaluje. Tlak nepůsobí na celou plochu, ale na úzký pruh, který postupuje archem. Potřebná síla je díky tomu podstatně menší a rozložení tlaku se snáz vyrovnává.
Válcový lis se lépe vyrovnává s velkými formáty a s formami, které kombinují text a rozsáhlé plné plochy. Za to platí složitějším nastavením: kromě tlaku je třeba hlídat souběh rychlosti válce a pohybu lože a přesné vedení archu.
Volba mezi oběma stroji je proto většinou dána formátem a povahou sazby, ne obecnou představou o tom, který z nich je „lepší“.
Soutisk a přípravka
Soutisk znamená, že tisk padne na papír na správné místo — a při vícebarevném tisku že jednotlivé průchody sedí na sobě. Zajišťují ho zarážky, o které se arch opírá vždy stejnou hranou a stejným rohem. Jakmile obsluha jednou určí, který roh archu je vodicí, nesmí se toto rozhodnutí během nákladu měnit; otočený arch se pozná až na hotovém otisku.
Přípravka je jemnější a zdlouhavější práce. Ani pečlivě zamčená forma netiskne po celé ploše stejně: opotřebené litery tisknou slaběji, nové silněji, plné plochy odebírají víc tlaku než jednotlivé linky. Přípravka tyto rozdíly vyrovnává tím, že se pod potah nebo na přípravný arch v místech se slabým otiskem vlepí tenké vrstvy papíru, zatímco v místech s přílišným tlakem se naopak vrstva odebere.
Postup je vždy stejný: vytisknout zkušební arch, prohlédnout jej proti světlu i v odrazu, označit místa, kde je otisk slabý nebo příliš hluboký, upravit přípravku a znovu tisknout. Rozdíly, které se přidávají, jsou v setinách milimetru; proto se pracuje po jedné vrstvě a po každé úpravě se dělá nový zkušební otisk.
Pořadí kroků při seřizování
- Nejprve nastavit zarážky a ověřit polohu obrazu na archu.
- Teprve potom řešit rovnoměrnost tlaku, ne obojí současně.
- Zkušební archy tisknout na stejný papír jako celý náklad.
- Slabá místa označovat přímo na zkušebním archu, ne z paměti.
- Přidávat vždy jen jednu vrstvu přípravky mezi dvěma otisky.
- Hotovou přípravku si uschovat a popsat, pokud se forma bude tisknout znovu.
Barva a její rozválení
Tiskové barvy pro vysoký tisk jsou husté a mastné. Nenanášejí se na formu přímo, ale přes soustavu válců, které z nanesené dávky vytvoří tenkou souvislou vrstvu. Tomuto rozválení se věnuje víc času, než by se čekalo, protože právě ono rozhoduje o čistotě otisku.
Barva se dávkuje po malých množstvích. Na barevníku se rozvádí tak dlouho, dokud válce nezvukem nezmění charakter — z lepivého mlaskání se stane rovnoměrný, tišší zvuk a povrch válců získá matný, sametový vzhled bez viditelných hrudek. Teprve pak je vrstva připravena k přenosu na formu.
Nadbytek barvy je nejčastější příčinou nečistého tisku. Barva se hromadí kolem obrazu písmene, uzavřené plochy v písmenech jako o, e nebo a se zaplňují a tahy se opticky ztlušťují. Otisk pak vypadá zamazaně i při jinak správném tlaku. Naopak nedostatek barvy dává šedý, nesouvislý obraz, který se snadno zamění za nedostatečný tlak — a obsluha pak chybně přidá přítlak, místo aby přidala barvu.
Na chování barvy má vliv i teplota dílny. V chladu barva tuhne, hůř se rozvádí a přenáší se v tenčí vrstvě; v teple řídne a snáz se rozmazává. Proto se seřízení dosažené ráno nemusí odpoledne chovat stejně a je rozumné náklad v průběhu tisku občas přeměřit okem na čerstvém archu.
- Rozvádět barvu naprázdno, dokud vrstva na válcích není souvislá a matná.
- Přidávat barvu po malých dávkách, nikdy naráz větší množství.
- Rozlišit šedý otisk z nedostatku barvy od šedého otisku z nízkého tlaku.
- Sledovat uzavřené plochy v písmenech jako první příznak přebarvení.
- Počítat s tím, že teplota dílny mění hustotu barvy během dne.
Tlak a hloubka otisku
Hloubka otisku je dnes tou nejnápadnější vlastností vysokého tisku, ale historicky byla považována spíš za vadu. Dobře seřízený stroj měl přenést barvu s co nejmenším vtlačením do papíru, protože hluboký otisk deformuje literu, vytlačuje reliéf na rub archu a v delším nákladu ničí garnituru.
Rozhodnutí o hloubce je proto vždy kompromisem mezi vzhledem a opotřebením. Jemné písmo malého stupně snese jen mírný přítlak; silný tlak roztlačí tenké tahy a zaoblí ostré přechody. Naopak větší dřevěné litery nebo hrubé linky unesou znatelně víc.
Tlak se přidává pomalu, po nejmenších možných krocích, a vždy se kontroluje na rubu archu. Jakmile je reliéf zřetelně cítit z opačné strany, stroj už netiskne, ale raží — a to je hranice, za kterou má smysl jít jen vědomě a s vědomím, co to udělá s formou.
- Nejprve dosáhnout rovnoměrnosti otisku, teprve potom uvažovat o jeho hloubce.
- Malé stupně písma seřizovat na nejmenší tlak, který dá souvislý obraz.
- Kontrolovat rub archu, ne jen tiskovou stranu.
- Historické a vzácné litery nevystavovat tlaku, který je nutný k viditelnému reliéfu.
Výběr papíru pro vysoký tisk
Papír není pasivní podklad. Ve vysokém tisku se do něj tiskne, a proto jeho měkkost, objem a povrch mění výsledek stejně výrazně jako nastavení stroje. Tvrdý, hladký a tenký papír vrací ostrý obraz s minimálním reliéfem; měkký, objemný a savý papír přijme literu hlouběji a otisk získá plastičnost, ale ztratí něco z ostrosti hran.
Hraje roli i vlhkost. Suchý papír klade větší odpor a hůř přijímá barvu do struktury povrchu; mírně navlhčený arch se poddá snáz a dovolí snížit tlak. Navlhčování je ovšem samostatná disciplína — nerovnoměrně zvlhčený arch se během sušení nepravidelně smrští a při vícebarevném tisku rozbije soutisk.
Podstatný je také směr vlákna. Arch se ohýbá a smršťuje odlišně napříč a podél vlákna; u vícestránkových prací a u tisku na několik průchodů se proto směr vlákna volí předem a v celém nákladu se dodržuje.
Vlastnosti, které stojí za ověření na zkušebním archu
- Objem a měkkost — jak hluboko se litera do papíru vtlačí při zvoleném tlaku.
- Savost — zda barva zůstává na povrchu, nebo se rozpíjí do struktury.
- Hladkost — zda hrubý povrch nepřerušuje tenké tahy písma.
- Průtisk — jak zřetelný je reliéf na rubu archu.
- Směr vlákna a jeho shoda v celém nákladu.
- Chování při schnutí, zvlášť u plných ploch a při více průchodech.
Tisk na několik průchodů
Vysoký tisk pracuje s jednou barvou na jeden průchod. Vícebarevný list proto vzniká opakovaným tiskem téhož archu z různých forem, přičemž každá další barva se musí přesně vrátit na místo určené předchozím průchodem.
Pořadí barev není libovolné. Obvykle se postupuje od světlejších a méně krycích barev k tmavším, protože tmavá barva světlejší překryje snáz než naopak. Plné plochy se často tisknou dřív než jemný text, aby drobná sazba nemusela dosedat do dosud vlhké vrstvy.
Mezi průchody je nutná pauza na zaschnutí. Její délka závisí na barvě, papíru i množství nanesené vrstvy; tisk do nedoschlé barvy vede k odtrhávání a k mazání na tyglu nebo válci. Protože papír mezi průchody mírně mění rozměr, plánuje se soutisk raději tak, aby se barvy stýkaly hranou nebo aby se lehce překrývaly, než aby mezi nimi zůstala tenká bílá spára.
- Vodicí hranu a vodicí roh archu určit před prvním průchodem a nikdy neměnit.
- Celý náklad, včetně nadbytečných archů, tisknout ze stejné dodávky papíru.
- Postupovat od světlejších barev k tmavším, pokud povaha práce nevyžaduje jinak.
- Mezi průchody nechat barvu skutečně zaschnout, ne jen zavadnout.
- Navrhovat soutisk s malým přesahem místo těsného dotyku na hranu.
Rozmetání sazby a péče o litery
Práce nekončí posledním archem. Sazba, která zůstane zamčená a zabarvená, se pomalu ničí: zaschlá barva drží litery k sobě, vytváří kůru na obraze písmene a při pozdějším rozebírání se odlupuje i s tenkými hranami tahů. Rozmetání je proto součástí tisku, ne úklidem po něm.
Forma se nejprve zbaví barvy, dokud je ještě měkká. Čistí se šetrně, s ohledem na to, že obraz písmene má jemné hrany a hluboké protahy, ve kterých se barva usazuje. Po vyčištění se forma nechá důkladně vyschnout — zbytková vlhkost v kase způsobuje na kovu skvrny a u dřevěných liter může vést k pokřivení.
Rozmetání samotné vyžaduje soustředění stejně jako sazba. Litera vrácená do špatné přihrádky se ztratí na dlouhé měsíce a objeví se až jako překlep v příštím textu. Šponky, kvadráty a výplňkový materiál se třídí odděleně podle tloušťky a délky; smíchaný mezerový materiál je jedna z nejotravnějších překážek při dalším sázení.
Uzavření práce
- Formu čistit ještě před zaschnutím barvy, ne až druhý den.
- Nechat litery úplně vyschnout, než se vrátí do kasy.
- Poškozené a otlučené kusy vyřadit hned, ne je vracet mezi ostatní.
- Mezerový materiál třídit podle tloušťky a délky odděleně od liter.
- Válce a barevník očistit dřív, než na nich barva ztuhne.
- Do kasy nevracet nic, u čeho si sazeč není jistý přihrádkou.
Obsah stránek
Materiály na tomto webu tvoří jeden souvislý výklad o práci v dílně vysokého tisku. Jednotlivé oddíly na sebe navazují v pořadí, v jakém na sebe navazují i kroky u stroje, a lze je číst za sebou i samostatně.
- Sazečské kasy, litery a práce se sazítkem
- Šponky, výplňkový materiál a zamykání formy
- Tyglový a plochý lis
- Soutisk a přípravka
- Barva a její rozválení
- Tlak a hloubka otisku
- Výběr papíru pro vysoký tisk
- Tisk na několik průchodů
- Rozmetání sazby a péče o litery
- O projektu Troskanvedip
Texty vznikají a doplňují se postupně. Terminologie se drží zavedeného českého tiskařského názvosloví, jak se používá v dílenské praxi.
Kontakt
Troskanvedip
E-mail: [email protected]
Web je informační a redakční projekt bez registrace a bez formulářů. Napsat je možné e-mailem — s upřesněním k publikovaným textům, s upozorněním na nepřesnost v terminologii nebo s návrhem tématu, které v přehledu chybí.